Paco de Lucia

16.01.2011

Král flamenga – snad pouze tímto titulem lze poctít velkého romského umělce, špičkového kytaristu Paco de Luciu. Tento španělský Rom se narodil 21. prosince 1947 jako Francisko Sánchez Goméz. Až v pozdějších letech se rozhodl přijmout coby výraz úcty jméno své matky Lucia. Paco byl nejmladším z pěti synů a otec pro něj vybral stejný osud jako pro starší bratry – osud slavného kytaristy. S hrou na kytaru začal v pěti letech a jeho prvními učiteli se stali otec António a bratr Ramon. Záhy se výrazně začal projevovat Pacuv jedinečný talent a tak se dalšími jeho mentory stali tehdy již slavní flamengoví kytaristé Nino Ricardo, Miguel Borrull a Mario Escudero. V roce 1958, tedy v jedenácti letech, má Paco de Lucia své první vystoupení v rádiu Algeciras se svým bratrem Pepém. O rok později získává zvláštní ocenění na mezinárodním festivalu Concurso Internacional Flamenco de Jerez de la Frontera konaném v Jerezu. Další tři roky nato toto prestižní ocenění opět získává. Jako šestnáctiletý dostává angažmá v hudebně-taneční společnosti José Greca, tehdejší pěveckou a taneční hvězdu flamenga. Paco s ním také vyráží na své první zahraniční turné. V New Yorku se setkává se svými kytarovými vzory Mariem Escuderem a Sabicasem. Přesto jeho způsob hry flamenga odborníci spíše řadili do flamengové školy Nina Ricarda.

Po ročním turné se Paco de Lucia vrátil do Madridu, kde následující dva roky nahrává desky se špičkovými instrumentalisty i zpěváky, např. s Ricardem Modregem nebo Fernandezem Diazem. V roce 1965 otevírá Pacuv otec flamengo klub Los Gabrieles v Madridu, v kterém vystupují Ti nejlepší z nejlepších, mezi nimi i Paco se svým bratrem Ramonem. V roce 1968 vychází Pacova první sólová deska „La fabulosa guitarra de Paco de Lucia“, jejíž obsah je silně ovlivněn muzikou Sabicasem, Escuderem a Ricardem. Zcela jiná a průlomová v kariéře Lucii je druhá deska „Fantazie flamenga“, v které poprvé prezentuje zcela nový a osobitý styl interpretace flamenga. Tato deska činí Paco de Luciu slavným u všech příznivců tohoto hudebně-tanečního stylu. Jeho kariéra ovšem ještě zdaleka nedosáhla svého vrcholu. Koncem sedmdesátých let překročil stylovou hranici flamenga a začal spolupracovat se špičkovými kytaristy jiných žánrů, Al di Meolou, Larry Corryellem a Johny McLaughlinem. Toto období bylo jedinečným experimentem, jak hrát muziku ovlivněnou různými žánry, jazzem, popem, tradiční hudbou, rockem a samozřejmě flamengem.Zejména spolupráce s Johny McLaughlinem se stala s různými přestávkami trvalou a dodnes spolu vyprodávají největší koncertní sály světa.

Rok 1982 je v životě Paca de Lucii dalším důležitým mezníkem, neboť navazuje hudební spolupráci s – v jazzpopových kruzích nesmírně populárním – klávesovým mágem Chicem Coreou. V této době je Paco definitivně uznávaným kytarovým ekvilibristou a králem flamenga. Jeho koncerty jsou několik týdnů předem vyprodané, vydává – a taky velmi dobře prodává – rok co rok sólové desky, zkrátka je světovou hudební hvězdou první velikosti. Jeho ohromnou výhodou je všestrannost. I přes velká lákadla experimentování se totiž nevzdal tradičního pojetí flamenga. I v posledních letech spolupracuje s těmi nejlepšími zpěváky a tanečníky flamenga a koncertuje po celém světě. Na svém kontě má 28 sólových desek.

Vojtěch Lavička